Kapucínská hrobka
Nejznámější částí kláštera přece jen zůstává hrobka umístěná v jeho suterénu. Vznikla v polovině 18. století a její autorství je připisováno staviteli Mořici Grimmovi. Hrobka vznikla pravděpodobně úpravou sklepních prostor domů, které stály na místě kláštera. O tom svědčí nestejná výška podlah a stropů v jednotlivých částech krypty.
Vhodná geologická skladba půdy v podnoží kostela a neobyčejně důmyslný systém vzduchových průduchů umožnily totiž mumifikovat přirozenou cestou těla nebožtíků, která od postavení kostela s klášterem byla v těchto podzemních prostorách uchovávána. Po způsobu ostatních klášterů pohřbívali i kapucíni své mrtvé do krypt, většinou vybudovaných přímo pod hlavním oltářem. Zemřelí příslušníci řádu a také jeho světští příznivci nalézali zde svůj poslední odpočinek. U brněnských kapucínů však navíc se staly mrtvoly díky svému prostředí mumiemi a většinou se tak zachovaly dodnes. Pozvolné vysoušení lidského masa dalo možnost zachovat původní fyziognomii zemřelého, veškeré osobní znaky tělesné konstituce a mnohdy i původní oděv, který je tak důležitým zdrojem pro soudobé poznání krojů. Pochovaní v hrobce představují všechny tehdejší společenské vrstvy od postavení klášterního areálu až do roku 1787, kdy vešlo v platnost nařízení císaře Josefa II. o zákazu pohřbívání uvnitř mést . V této době byla hrobka uzavřena a většina jejích větracích otvorů zazděna.
Vhodná geologická skladba půdy v podnoží kostela a neobyčejně důmyslný systém vzduchových průduchů umožnily totiž mumifikovat přirozenou cestou těla nebožtíků, která od postavení kostela s klášterem byla v těchto podzemních prostorách uchovávána. Po způsobu ostatních klášterů pohřbívali i kapucíni své mrtvé do krypt, většinou vybudovaných přímo pod hlavním oltářem. Zemřelí příslušníci řádu a také jeho světští příznivci nalézali zde svůj poslední odpočinek. U brněnských kapucínů však navíc se staly mrtvoly díky svému prostředí mumiemi a většinou se tak zachovaly dodnes. Pozvolné vysoušení lidského masa dalo možnost zachovat původní fyziognomii zemřelého, veškeré osobní znaky tělesné konstituce a mnohdy i původní oděv, který je tak důležitým zdrojem pro soudobé poznání krojů. Pochovaní v hrobce představují všechny tehdejší společenské vrstvy od postavení klášterního areálu až do roku 1787, kdy vešlo v platnost nařízení císaře Josefa II. o zákazu pohřbívání uvnitř mést . V této době byla hrobka uzavřena a většina jejích větracích otvorů zazděna.
Původní pohřební místnost byla pod hlavním oltářem a vstup do ní zprostředkovávalo úzké schodiště. Sloužila především pro řádové příslušníky, kterých zde bylo podle záznamů pochováno přes 150, zachováno je však jen 24 mrtvol kapucínů. Všichni byli pochováni přímo na zem a pod hlavy se jim podkládaly dvě cihly Byli oděni v řádová roucha bez odznaků hodností, zkřížené ruce většinou svíraly růženec. Výjimkou je pastýřská berla - prostý dřevěný kříž, který má dodnes mnich (na obrázku), setrvávající přes 50 let v řádu. Do hrobky byli neseni v rakvi, která měla vysunutelné dno a která se po položení nebožtíka na holou zem opět vynášela k dalšímu použití. Tato původní rakev, která svému účelu sloužila více než sto let, se nezachovala.
Jinou formu pohřbu měli příznivci kapucínů, kteří se sem dali pochovat. V průběhu skoro sto padesáti let odpočívá jich zde na 50. Nejvýznamnější z nich je proslulý evropský dobrodruh 18. století František svobodný pán Trenck, plukovník rakouských pandurů, jejichž červená uniforma naháněla strach protivníkům. Pro poslední jeho odpočinek byla vybudována zvláštní místnost. V roce 1872 byl posledním mužským potomkem svého rodu pohřben do masivní kovové rakve se skleněným víkem. Kromě barona Trencka je v hrobce uložena řada dalších významných osobností své doby Poslední odpočinek nalezl zde také baron František Josef Kotulínský s chotí Eleonorou, přátelé Trenckovi a účastníci jeho odkazu. Nejstarší dochovaná mumifikovaná mrtvola je Jakuba Kuneše z Rosenthalu, městského radního, zemřelého v roce 1658, dále Josefa Kr. Schaurera z Chrusenecku, pána na Rosicích (z roku 1667), Martina Stillera, brněnského měšťana a otce řádového kronikáře Fr. Stillera, zemřelého v roce 1677 a manželky zmíněného Jos. Kr. Schaurera Alžběty, roz. hr. Blacei, zemřelé v roce 1684. Fyzicky nejstarším pochovaným byl skoro stoletý polský šlechtic Dolešanský, zemřelý v roce 1753. Z vojenských osobností byl to mimo jiné generál a velitel Špilberku Jan Vilém hr. Zinsendorf, pohřbený zde v roce 1695 s příslušníky svého rodu (Václav, císařský rada, zemř. v roce 1715, Prosper, zemřel v roce 1756, Isabela, roz. hr. Altanová, zemřela 1719) a dále polní maršál Philibert, zemřel 1753.
Poslední místo odpočinku nalezl zde dvorní lékárník Kašpar ze Šterneku, zemřelý roku 1743, lékař František Preisler, který léčil členy řádu skoro 40 let a zemřel v roce 1780, brněnský knihtiskař Jakub Max. Svoboda, člen známé nakladatelské rodiny (zemřel 1736). Zvláštní místo zaujímá rodina Orelli, jejíž mužští členové byli v Brně kominíky. Barnabáš Orelli, kominický mistr, představitel rodu, byl příznivcem kostela a je zde od roku 1757 pochován s manželkou Marií Eliškou (zemřela 1744) a Viktorií Orelli (zemřela 1769).
Do uměleckého vývoje Brna v první polovině 18. století zasáhl svou silnou uměleckou individualitou architekt Mořic Grimm (nar. 1699 v Bavorsku), stavitel a upravovatel řady brněnských staveb a kostelů do barokní podoby. Mořic Grimm opravoval také kapucínský kostel a byl zde pohřben v roce 1757 po boku své dříve zemřelé manželky Voršily (zemř. 1746). Byli rodiči dvou kapucínských mnichů. Také František Antonín Grimm, inženýr, další jeho syn, odpočívá zde od roku 1784. Vysocí státní úředníci, jako František de Gattani, cís. rada a moravský kvestor (zemř. 1685), Josef hr. Vrbna, císařský rada (zemřel 1756), hr. Sak z Bohuňovic, rada a nejvyšší sudí (zemřel 1725), Josef Halámek, sekretář okr. hejtmanství a další, dodnes v klidu odpočívají po boku prostých měšťanů či žen, jako byly Josefa Holzerová (zemř. 1776), manželka kupce Karla Ant. Brussgino (zemř. 1763), Jana, zemřelá v roce 1773 či dokonce v sousedství 12letého chlapce, který jako ministrant zemřel náhle u oltáře. Také z ostatních kněží jsou zde pochováni uherskohradišťský děkan Laštovka (zemř. 1747) či piaristický kněz Metoděj, zemřelý v roce 1777 při návštěvě kláštera. Poslední pohřeb měli zde manželé Kostelečtí, brněnský kupec Antonín s manželkou Marií Magdalénou, a to v roce 1787. Většina mrtvých leží v původních barokních dřevěných rakvích, které jsou prostředím dobře konzervovány a dokumentují sepulcrální zvyklosti své doby.
Podzemní kapucínská hrobka byla v průběhu své existence několikrát upravována a dispozičně měněna. Během poslední úpravy v letech 1995-98 byl zpřístupněn nový vchod od hrobky, na levé straně kostela, mimo budovu kláštera.
Jinou formu pohřbu měli příznivci kapucínů, kteří se sem dali pochovat. V průběhu skoro sto padesáti let odpočívá jich zde na 50. Nejvýznamnější z nich je proslulý evropský dobrodruh 18. století František svobodný pán Trenck, plukovník rakouských pandurů, jejichž červená uniforma naháněla strach protivníkům. Pro poslední jeho odpočinek byla vybudována zvláštní místnost. V roce 1872 byl posledním mužským potomkem svého rodu pohřben do masivní kovové rakve se skleněným víkem. Kromě barona Trencka je v hrobce uložena řada dalších významných osobností své doby Poslední odpočinek nalezl zde také baron František Josef Kotulínský s chotí Eleonorou, přátelé Trenckovi a účastníci jeho odkazu. Nejstarší dochovaná mumifikovaná mrtvola je Jakuba Kuneše z Rosenthalu, městského radního, zemřelého v roce 1658, dále Josefa Kr. Schaurera z Chrusenecku, pána na Rosicích (z roku 1667), Martina Stillera, brněnského měšťana a otce řádového kronikáře Fr. Stillera, zemřelého v roce 1677 a manželky zmíněného Jos. Kr. Schaurera Alžběty, roz. hr. Blacei, zemřelé v roce 1684. Fyzicky nejstarším pochovaným byl skoro stoletý polský šlechtic Dolešanský, zemřelý v roce 1753. Z vojenských osobností byl to mimo jiné generál a velitel Špilberku Jan Vilém hr. Zinsendorf, pohřbený zde v roce 1695 s příslušníky svého rodu (Václav, císařský rada, zemř. v roce 1715, Prosper, zemřel v roce 1756, Isabela, roz. hr. Altanová, zemřela 1719) a dále polní maršál Philibert, zemřel 1753.
Poslední místo odpočinku nalezl zde dvorní lékárník Kašpar ze Šterneku, zemřelý roku 1743, lékař František Preisler, který léčil členy řádu skoro 40 let a zemřel v roce 1780, brněnský knihtiskař Jakub Max. Svoboda, člen známé nakladatelské rodiny (zemřel 1736). Zvláštní místo zaujímá rodina Orelli, jejíž mužští členové byli v Brně kominíky. Barnabáš Orelli, kominický mistr, představitel rodu, byl příznivcem kostela a je zde od roku 1757 pochován s manželkou Marií Eliškou (zemřela 1744) a Viktorií Orelli (zemřela 1769).
Do uměleckého vývoje Brna v první polovině 18. století zasáhl svou silnou uměleckou individualitou architekt Mořic Grimm (nar. 1699 v Bavorsku), stavitel a upravovatel řady brněnských staveb a kostelů do barokní podoby. Mořic Grimm opravoval také kapucínský kostel a byl zde pohřben v roce 1757 po boku své dříve zemřelé manželky Voršily (zemř. 1746). Byli rodiči dvou kapucínských mnichů. Také František Antonín Grimm, inženýr, další jeho syn, odpočívá zde od roku 1784. Vysocí státní úředníci, jako František de Gattani, cís. rada a moravský kvestor (zemř. 1685), Josef hr. Vrbna, císařský rada (zemřel 1756), hr. Sak z Bohuňovic, rada a nejvyšší sudí (zemřel 1725), Josef Halámek, sekretář okr. hejtmanství a další, dodnes v klidu odpočívají po boku prostých měšťanů či žen, jako byly Josefa Holzerová (zemř. 1776), manželka kupce Karla Ant. Brussgino (zemř. 1763), Jana, zemřelá v roce 1773 či dokonce v sousedství 12letého chlapce, který jako ministrant zemřel náhle u oltáře. Také z ostatních kněží jsou zde pochováni uherskohradišťský děkan Laštovka (zemř. 1747) či piaristický kněz Metoděj, zemřelý v roce 1777 při návštěvě kláštera. Poslední pohřeb měli zde manželé Kostelečtí, brněnský kupec Antonín s manželkou Marií Magdalénou, a to v roce 1787. Většina mrtvých leží v původních barokních dřevěných rakvích, které jsou prostředím dobře konzervovány a dokumentují sepulcrální zvyklosti své doby.
Podzemní kapucínská hrobka byla v průběhu své existence několikrát upravována a dispozičně měněna. Během poslední úpravy v letech 1995-98 byl zpřístupněn nový vchod od hrobky, na levé straně kostela, mimo budovu kláštera.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář